Dívku či ženu

13. června 2017 v 16:00 | polly
Chceš dívku či ženu?
Budu každičkou tvou myšlekou.
Chceš vzrušení nebo něhu?
Všechno svedu.
Svedu i tebe
k věcem, o kterých sis jenom snil.
Chceš lásku nebo přítele?
Co cítíš když přivoníš?
Parfém nebo něco víc?
Řekni, co cítíš,
kdž jsme si blíž.

Nabízím se ti troufale,
jsem vůči tobě bezmocná.
Jsem paleta plná barev,
který jsi zatim nepoznal.
Ty a já patříme k sobě.
Nejsem sama, kdo to ví.
Přiznej si to po tak dlouhý době
a chtěj mě ať jem kdokoliv.

Chceš dívku či ženu?
Sama nevím, kdo jsem.
Možnám nemám žádnou cenu,
když vidim tvůj nezájem.
Co cítíš když přivoníš?
Parfém nebo něco víc?
Řekni, co cítíš,
kdž jsme si blíž.

Text písně "Dívku či ženu" od Brigity a Štěpána, hovořící za mé myšlenkové pochody.
 

Dotknout se

21. května 2017 v 23:03 | polly |  →Moje remci
Včera večer jsem se k tobě tiskla v domnění, že čím blíž ti budu,
tím spíš pochopím,
tím spíš tě upoutám,
tím spíš se zachráním.

Bloudila jsem tvými vlasy s touhou dotknout se tvých myšlenek.
Líbala jsem tvoji kůži s nadějí, že z ní slíbám tvé nečitelné pocity.
Slepecky jsem prsty mapovala rysy tvého obličeje ve snaze vytvořit si reálný obraz tvé osoby.

Má domnělá bezvýznamnost v tvýhch očích mě přivádí k šílenství.
Přesto se ti nabízím.
Ve víře že, tím dalším
dotekem,
polibkem,
ještě o něco těsnějším objetím
něco skrytého pod pláštěm z kůže, pod kostrou obalenou svaly a protkanou cévami vyčtu a pochopím.
ŽE SE TĚ DOTKNU CELE.

(http://www.deviantart.com/art/hug-405929168)

Celý den jsem pak před zrcadlem zpytovala svědomí a ujištovala se, že tvoje stopy na mém krku jsou reálné.
Že včerejšek byl reálný.
Že včerejšek byl pravda.
Pravda, která bych si přála aby byla pravdou.

Teď, když se nikdo nedívá, už jen sedím, úporně se soustředím na okamžik, kdy jsem se k tobě tiskla tak moc, že nás nemohla dělit ani jediná z molekul vzduchu.
Jako by se ta vzpomínka mohla opět zhmotnit.
Jako by ses mi díky téhle mé křečovité snaze mohl právě teď objevit v náručí.
.
teď
..
Teď
...
TEĎ
----
TEĎ!
..............

Morální smetiště

16. dubna 2017 v 9:31 | Polly |  →Moje remci
Chladný ráno na maloměstě.
Nebo spíš vesnice, která si zakomplexovaně nese status města.
V ulicích vylidníno a psi hloupě štěkaj zpoza plotů, který jim ohraničujou svět.
Dostanu se k rybníku, jenž mi vymaluje dokonalý výhled na "zvířecí" hory, a už bych se skoro chtěla rozplývat nad malebností tohoto důvěrně známého místa.

Ale je to tam zakořeněný.
Příběhy obyvatel týhle nikam nepatřící plochy proměňujou chvíli ve vlny nechutě.
S každým návratem domů si můžu být téměř stoprocentně jistá, že se dozvím o dalším podvodu, rozpadlým manželství nebo jiný zvrácenosti.

Ti, kteří nás vychovávali,
kteří nám vštěpovali pojmy DOBRO nebo ZLO,
kteří se tvářili, že ví nejlíp, co je pro nás to dobré,
kteří nás dokonce trestali a šikanovali za naše poklesky...
to jsou přesně ti pokrytci, jejichž životy se podobaj smetišti plnýmu hnijících morálních poklesků.

Otec od rodiny, co na zábavách osahává mladé dívky.
Otec od rodiny, co připravil těsně zletilou holku o panenství.
Otec od rodiny, co spí se svojí sousedkou.
Otec od několika rodin.
Otec alkoholik.
Otec, který zabil svou manželku přímo jejím dětem před očima.

Matka od rodiny, co si nechá udělat nový dítě od mlaďáka.
Matka od rodiny, co co si vysoudí děti do vlastní péče a pak je odhodí zpátky svýmu ex.
Matka od rodiny, co psychicky vydírá svoje děti.
Matka od několika rodin.
Matka, která za sebe nutí rozhodovat svou dceru.
Matka koketa.

ZVRÁCENÝ

"Být šťastně rozvedený/á" je teď oblíbená věta. Ženský odcházej od rodin. Chlapi odcházej od rodin.
Neumí mluvit, neumí poslouchat.
Všichni spí se všema a mít děti s několika partnerama není problém.
Čerstvá manželství se plesníví už ve svých počátcích.
Idylka na zvracení.
Morální hodnoty selhaly.

http://www.deviantart.com/art/Municipal-dump-Yerevan-208160253

Ale co, ranní studenej větřík znásilněnou morálku odvane a my můžeme vesele zase začít znova.
 


Einaudiho ranní poetično

31. října 2016 v 8:24 | Polly |  →Moje remci
Ráno, kdy tě probudí mrzutá myšlenka, že nebýt tvý spolubydlící, mohl bys ještě spát.
V termohrnku rooibos odněkud z jižní Afriky a jdeš na balkon mrznout a pokoušet se zlepšit reputaci tohohle dne.
Očima téměř neprosupný mlíko a za ním někde v dálce žlutý oko, kde asi tušíš slunce. Někde tam asi bude, neboť v opačným případě by ti byla asi tak stonásob větší zima.
Ludovico dělá z takovýho rána nadpřirozeně poetičnou záležitost...kouzelník.
Z tý hustý mlhy vidim trčet vzhůru pár pařátů elektrickýho vedení a na jedno se uvelebí jakýsi opeřenec. Tak jako já. Oba si hovíme každý na svým bydlu a v různým stupni okouzlení vnímáme tuhle ranní kompozici...Tak už jsme DVA.
A pak jenom maličko zvednu hlavu vzhůru a vidím na nebi bíle křižovatky stovek lidí, kteří tu po zážitku téhle ranní symfonie zanechali na přechodnout dobu své stopy. AHoj, tak už je nás MNOHO!
Na okraji u zábradlí našeho balkonu se třese holub a tiskne svý opeřený tělíčko k dřevěný příčce, jako by chtěl ze sluchátek zachytit alespoň zbytky Ludovicova nadání, který k němu na tu vzdálenost ale nemůžu proniknout.
Společně s českou metropolí vstávaj a probouzej se k životu i koutky mýho úsměvu.
Mějte hezký den!


Věčný epitaf

3. července 2016 v 0:20 | Polly |  →Umělecký záchvat
Slunce ve spěchu soumrak líbá,
vduchu najednou ve měchu není.
Blázen, kdo urputně se vyhýbá
trpkému políbení.

Ač trpké, přec některým slastné je
- těm, jimž umožní snění.
Ty potom spásou svou omyje
sladké políbení


Anarchie dne...

21. května 2016 v 10:42 | polly |  →Moje remci
...dát na maso koření "Grilovaná zelenina"

Jak debilové přicházejí o peníze

8. května 2016 v 16:21 | dement |  →Moje remci
Na rovinu říkám, že se mi chce brečet. Řvát. Lamentovat na svojí debilitou.

Z dnešního krásnýho dne jsem si udělala jednu velkou super nepohodlnou cestu s Českýma Drahama...a vlastně kdyby jenom s nima.
Jak jsem krásně od rána stíhala sbalit, koupit kytku (jako správně vychované dítě své matky), dojet do Velenic a koupit si boty, tak přesně v opačném duchu se nesla mobilizace mých přebytečných hmotných statků směrem do Prahy.

Nutno říct, že bez mojí mamky a strejdy, by mi ten vlak ujel. Díky nim jsem ale měla možnost, s hromadou adrenalinu v krvi a spoustou uštěpačných poznámek na mojí adresu, nastoupit do zamýšleného vlaku.
Takže sedím, vyndavám speciální kombinaci studentských a dospěláckých lístků, mezi kterýma ale chybí ten jeden zmiňující hlavní metropoli. Můj zatemněnej mozek prostě na přepážce zformuloval jiný požadavek, než ten potřebný.
Než na průvodčího konečně vyzvracím, jakou že to jízdenku od něj vlastně potřebuju, stíhám si spočítat, že to moje super zvýhodněný jízdný mě vyjde mnohem dráž, než by zaplatil jakýkoliv dospělý sólo-kapr bez IN-karty. Potom je věta "Z Budějc do Tábora pojedete autobusem" konečnou ránou pod pás. To je mi panečku výhra, tohle krásně idilický dobrovolný cestování!

V tomhle stavu truchlení se mi na základě volných asociací vybavil můj čerstvý cestovní poklesek ze čtvrtka, kdy původní plán - jet domu ve čtyři Studentem - byl překažen mojí solidárností a smyslem pro týmové hráčství. Takže zatímco jsem byla za kolegyni v práci a běhala v milostném trojúhelníku "recepce-poradci-kopírka" jako stižená ADHD syndromem, vesele mi utíkal čas na stornování mé předplacené jízdenky. Asi není potřeba dodávat, že jsem na tu rezervaci zapomněla jako na smrt, takže bych za normálních okolností žila svůj ubohý život vesele dál. Jenže! Student Agency (v tenhle moment vlastně už jen Regio Jet) má krásnou vlastnost starat se o své klient tak dobře, že se rozhodli pohřbít mý mínění o mý inteligenci průzkumovým e-mailem, jehož prostřednictvím se mě tázali, jak že se mi líbila čtvrteční jízda s jejich společností.
MOC!

Takže ačkoliv jsem měla v úmyslu v rámci psychologických obranných mechanismů čtvrteční organizační selhání vytěsnit, dnešní zážitky krásně komplexně vykreslily celou tragi(komi)čnost mých organizačních schopností.

Znovu opakuji, chce se mi nad mou debilitou brečet.

Hlavně že mám nový boty!
facepalm as fuck
Facepalm as fu*k

Hlavu vzhůru by měl zvednout snad každý

16. dubna 2016 v 13:16 | Polly |  →K tématu
> Hlavu vzhůru, člověče, který vzdáváš naději na úspěšné zítřky.

> "Hlavu vzůru", adresuji i těm, kteří pláčou nad zkažeností světa. Svou čiností se na něm podílíte, tak přiložte ruku k dílu.

> Hlavu vzhůru a pevný krok přeji těm sebou nejistým, kteří si ještě neuvědomili svoji krásu a jedinečnost.

> Hlavu vzhůru, agorafobici, rozhlédněte se! Všude kolem je spousta vzdušného prostoru.

> Hlavu vzhůru, vy, kteří slepě narážíte na ty samé překážky. Nechtělo by to rozhlédnout se a zapracovat na pružnosti vašeho myšlení?

> Hlavu vzhůru pro lidi, kteří sobecky shlíží pouze a jenom k sobě.

> A hlavu vzůru, i vy všichni ostatní, a prostě si užíte den, ať už má být jakýkoliv. Máme život ve svých rukou, tak ho držme pevně.


< Hlavu nech skloněnou, ty, kdo truchlíš, za své milované.

Další články