Květen 2016

Anarchie dne...

21. května 2016 v 10:42 | polly |  →Moje remci
...dát na maso koření "Grilovaná zelenina"

Jak debilové přicházejí o peníze

8. května 2016 v 16:21 | dement |  →Moje remci
Na rovinu říkám, že se mi chce brečet. Řvát. Lamentovat na svojí debilitou.

Z dnešního krásnýho dne jsem si udělala jednu velkou super nepohodlnou cestu s Českýma Drahama...a vlastně kdyby jenom s nima.
Jak jsem krásně od rána stíhala sbalit, koupit kytku (jako správně vychované dítě své matky), dojet do Velenic a koupit si boty, tak přesně v opačném duchu se nesla mobilizace mých přebytečných hmotných statků směrem do Prahy.

Nutno říct, že bez mojí mamky a strejdy, by mi ten vlak ujel. Díky nim jsem ale měla možnost, s hromadou adrenalinu v krvi a spoustou uštěpačných poznámek na mojí adresu, nastoupit do zamýšleného vlaku.
Takže sedím, vyndavám speciální kombinaci studentských a dospěláckých lístků, mezi kterýma ale chybí ten jeden zmiňující hlavní metropoli. Můj zatemněnej mozek prostě na přepážce zformuloval jiný požadavek, než ten potřebný.
Než na průvodčího konečně vyzvracím, jakou že to jízdenku od něj vlastně potřebuju, stíhám si spočítat, že to moje super zvýhodněný jízdný mě vyjde mnohem dráž, než by zaplatil jakýkoliv dospělý sólo-kapr bez IN-karty. Potom je věta "Z Budějc do Tábora pojedete autobusem" konečnou ránou pod pás. To je mi panečku výhra, tohle krásně idilický dobrovolný cestování!

V tomhle stavu truchlení se mi na základě volných asociací vybavil můj čerstvý cestovní poklesek ze čtvrtka, kdy původní plán - jet domu ve čtyři Studentem - byl překažen mojí solidárností a smyslem pro týmové hráčství. Takže zatímco jsem byla za kolegyni v práci a běhala v milostném trojúhelníku "recepce-poradci-kopírka" jako stižená ADHD syndromem, vesele mi utíkal čas na stornování mé předplacené jízdenky. Asi není potřeba dodávat, že jsem na tu rezervaci zapomněla jako na smrt, takže bych za normálních okolností žila svůj ubohý život vesele dál. Jenže! Student Agency (v tenhle moment vlastně už jen Regio Jet) má krásnou vlastnost starat se o své klient tak dobře, že se rozhodli pohřbít mý mínění o mý inteligenci průzkumovým e-mailem, jehož prostřednictvím se mě tázali, jak že se mi líbila čtvrteční jízda s jejich společností.
MOC!

Takže ačkoliv jsem měla v úmyslu v rámci psychologických obranných mechanismů čtvrteční organizační selhání vytěsnit, dnešní zážitky krásně komplexně vykreslily celou tragi(komi)čnost mých organizačních schopností.

Znovu opakuji, chce se mi nad mou debilitou brečet.

Hlavně že mám nový boty!

Facepalm as fu*k