Říjen 2016

Einaudiho ranní poetično

31. října 2016 v 8:24 | Polly |  →Moje remci
Ráno, kdy tě probudí mrzutá myšlenka, že nebýt tvý spolubydlící, mohl bys ještě spát.
V termohrnku rooibos odněkud z jižní Afriky a jdeš na balkon mrznout a pokoušet se zlepšit reputaci tohohle dne.
Očima téměř neprosupný mlíko a za ním někde v dálce žlutý oko, kde asi tušíš slunce. Někde tam asi bude, neboť v opačným případě by ti byla asi tak stonásob větší zima.
Ludovico dělá z takovýho rána nadpřirozeně poetičnou záležitost...kouzelník.
Z tý hustý mlhy vidim trčet vzhůru pár pařátů elektrickýho vedení a na jedno se uvelebí jakýsi opeřenec. Tak jako já. Oba si hovíme každý na svým bydlu a v různým stupni okouzlení vnímáme tuhle ranní kompozici...Tak už jsme DVA.
A pak jenom maličko zvednu hlavu vzhůru a vidím na nebi bíle křižovatky stovek lidí, kteří tu po zážitku téhle ranní symfonie zanechali na přechodnout dobu své stopy. AHoj, tak už je nás MNOHO!
Na okraji u zábradlí našeho balkonu se třese holub a tiskne svý opeřený tělíčko k dřevěný příčce, jako by chtěl ze sluchátek zachytit alespoň zbytky Ludovicova nadání, který k němu na tu vzdálenost ale nemůžu proniknout.
Společně s českou metropolí vstávaj a probouzej se k životu i koutky mýho úsměvu.
Mějte hezký den!