Prosinec 2017

Mučila jsem tě celou noc

29. prosince 2017 v 0:17 | polly |  →Moje remci
Mučila jsem tě celou noc,
týrala tě a drásala ti nervy.
Snad volal jsi o pomoc
i Boha,
ten však o mý hořkosti nic neví.

Prorůstám prsty do tvý mysli
a tahám za nitky tužeb,
co tě souží,
- tvojí fantazie výmysly,
sůl v ranách ješitného muže.
Touží!

S tou žní dotyků
se nakonec utopíme oba.
Na stole pár poházených piků
a odsvlečená hra na perfektního snoba.

Ale ty dej si pozor, žena má dosti sil učinit z tebe nepříčetného blázna,
co kouše se do kloubů v němým výkřiku
a třeští oči do prázdna.
Pozdě pídit se teď po vyníku...

Opíjím se tvojí bezmocností,
tím jak z tvýho dekóru nezbývá vůbec nic,
ani jediná ze tvých ctností.

Ale až moc citu mísí se v tom mém naštvání.
Podívej na na tu ženu,
jen podívej se na ní.
Pro ni máš i slzy cenu.
Jiná strhla by ti vaz bez váhání.

Nakonec leží vedle sebe na posteli dva pološílení.
A cesty zpátky pro ně v tomhle světě dávno není...